Obecné označování

Požadavky na označování potravin upravuje jednak evropská legislativa, v rámci níž jsou stanoveny obecnější požadavky na označování potravin a které jsou stejné ve všech členských státech EU, tak národní legislativa, která pak stanovuje specifičtější národní požadavky pro označování konkrétních druhů potravin.

Jedním z důvodů, proč je oblast označování tak složitá, je fakt, že požadavky na označování se mohou vyskytovat v různorodých právních předpisech. Od obecných předpisů, z jejichž názvu je již patrné, že se této problematice věnují, až po speciální předpisy, které s označováním na první pohled vůbec nemusí souviset.

Nejdůležitějším právním předpisem, který upravuje označování potravin obecně, je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, v platném znění, které upravuje základní požadavky a způsob jejich uvedení při označování potravin (např. stanovuje, které údaje musí být uvedeny povinně, jakou velikostí písma musí být uvedeny či povinnost uvést je v určitém zorném poli apod.) Mimo to také stanovuje, že veškeré informace, které jsou na potravině uvedeny, musí být pravdivé a nesmí uvádět spotřebitele v omyl. Požadavky uvedené v tomto nařízení, se vztahují na provozovatele potravinářských podniků ve všech fázích potravinového řetězce, kde se jejich činnosti týkají poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Použije se na všechny potraviny určené pro konečného spotřebitele, včetně potravin dodávaných zařízeními společného stravování a potravin určených k dodání do těchto zařízení.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 provádí prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1337/2013, kterým se stanoví pravidla k nařízení (EU) č. 1169/2011, pokud jde o uvádění země původu nebo místa provenience u čerstvého, chlazeného a zmrazeného vepřového, skopového, kozího a drůbežího.

K nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 se dále vztahuje PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2018/775 kterým se stanoví pravidla pro použití čl. 26 odst. 3 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, pokud jde o pravidla pro uvádění země původu nebo místa provenience primární složky potraviny. Prováděcí nařízení zejména objasňuje a harmonizuje způsob, jakým musí být označován původ primární složky (primárních složek).

S požadavky na označování je možné se v evropské legislativě setkat také ve speciálních předpisech stanovující podmínky pro jednotlivá odvětví (např. v obchodních normách pro ovoce a zeleninu, drůbež aj.) či dokonce v předpisech stanovující podmínky označování pro jednotlivé druhy potravin (označování čerstvého masa, lihovin aj.). Konkrétně požadavky na lihoviny jsou obsaženy v Nařízení EP a Rady (EU) 2019/787 o definici, popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, používání názvů lihovin v obchodní úpravě a při označování jiných potravin, ochraně zeměpisných označení lihovin, používání lihu a destilátů zemědělského původu při výrobě alkoholických nápojů a o zrušení nařízení (ES) č. 110/2008. Dne 18.2.2022 byly v Úředním věstníku EU (C 78) publikovány Pokyny k provádění některých ustanovení o označování obsažených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/787.

Dále je se možné setkat v evropských předpisech s požadavky na označování také tam, kde se označování primárně neřeší, ale ustanovení těchto předpisů mají dopad na označování, např. na volbu zákonného názvu potraviny. Jedná se například o Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, v platném znění, nebo o Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu, v platném znění.

Na národní úrovni jsou základní požadavky na označování všech potravin stanoveny zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů, který pak obsahuje zvláštní požadavky v souvislosti s označováním některých produktů živočišného původu. Specifické požadavky na označování konkrétních druhů potravin jsou stanoveny prováděcími vyhláškami k výše uvedeným zákonům, zejména pak vyhláškou č. 417/2016 Sb. o některých způsobech označování potravin, v platném znění.

Pravdivost informací

Platí, že informace poskytované spotřebiteli nesmí být zavádějící, zejména pokud jde o charakter potraviny, zvláště pak o její povahu, totožnost, množství, složení, vlastnosti, trvanlivost, zemi původu, způsob výroby apod. a připisování účinků nebo vlastností, které potravina nemá. Dále nesmí uvádět informace, které by u spotřebitele vyvolaly dojem, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, přestože stejné charakteristiky mají ve skutečnosti všechny podobné potraviny. Zejména se jedná o výslovné zdůrazňování přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin. Informace o potravině nesmějí připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat.

Seznam povinných údajů

V souladu s čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací
o potravinách spotřebitelům, v platném znění, se povinně se na potravině uvádějí následující údaje:

a) název potraviny;

b) seznam složek;

c) každou látku nebo pomocnou látku uvedenou na seznamu v příloze II nebo odvozenou z látky či produktu uvedených na seznamu v příloze II způsobující alergie nebo nesnášenlivost, která byla použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném výrobku stále přítomna, byť v pozměněné podobě;

d) množství určitých složek nebo skupin složek;

e) čisté množství potraviny;

f) datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti;

g) zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití;

h) jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku uvedeného v čl. 8 odst. 1;

i) zemi původu nebo místo provenience v případech, které určuje článek 26;

j) návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít;

k) u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu v procentech objemových;

l) výživové údaje.

Tento výčet není končený a je odvislý od charakteru potraviny. Uvádění dalších povinných údajů může být uvedeno ve speciálních předpisech.

Pokud jde o nebalené potraviny, zabalené potraviny a pokrmy, je provozovatelům potravinářského podniku stanovena povinnost poskytnout spotřebitelům informace o potravinách podle § 7, 8 a 9a zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.

Způsob uvádění povinných informací

Povinné informace musí být u všech potravin k dispozici a snadno dostupné. V případě balených potravin musí být tyto informace uvedeny přímo na obalu nebo na etiketě k němu připojené.

Musí být umístěny na viditelném místě tak, aby byly dobře viditelné, snadno čitelné, a je-li to vhodné, nesmazatelné. Nesmějí být žádným způsobem skryty, zastřeny ani přerušeny jiným textem nebo vyobrazením či jiným zasahujícím materiálem ani od nich nesmí být odváděna pozornost.

Jsou-li povinné údaje stanovené v čl. 9 odst. 1 uvedeny na obalu nebo na etiketě k němu připojené, vytisknou se na nich v dobře čitelné podobě písmem, jehož střední výška, jak je definována v příloze IV a která činí nejméně 1,2 mm. V případě obalů nebo nádob, jejichž největší plocha je menší než 80 cm2, činí střední výška písma nejméně 0,9 mm.

V této souvislosti Ministerstvo zemědělství připravilo sadu informačních letáků vztahující se k označování jednotlivých potravin, které mají pomoci zorientovat se v jejich označování.